Puberta, "období kdy jsi na polovinu věcí ještě dítě a na tu další polovinu už příliš starý" a je to tak.
Hlavně, všechno je těžší a bezstarostný život dítěte je fuč ... Ale co ted ? Ted když nejsme ani dospělí, ani malí ? Nejsme "nic" ? Prostě pubertáci, co nemáme v ničem zkušenosti, a nad naším věkem ohrnují starší nos, protože, i když už nejsme děti, tak pořád nejsme dost ...
Tak jen čekáme, kdy už konečně projdem tím strašným obdobím, kdy nás dospělí soudí podle činů a kamarádi většinou i podle vzhledu nebo majetku.
A to někdy i tak nadále zůstává, bohužel. Všude nadem faleš, neupřímnost, nepřejícnost, závist ... Ve školce byl mím největším problémem mít hezčí a třpytivější sponky než mají ostatní holčičky a utéct mamčininé ruce, když mě chytala, kamkoliv jsme šly, protože jsem to brala jako otravnou povinnost, nikoliv jako laskyplné gesto.
Závidím dětem. A hlavně, že oni chcou být všichni už velcí ... Pff, kdyby věděli jak zlý svět je čeká a jak dlouhá vede cesta, málokdy přímá ...
Kolik je čeká falešných kamarádů a tvrdých zkoušek, kdy si občas budou říkat, že už nebudou důvěřovat už nikomu jinému, než sami sobě a podrazy.
Nejspíš ted trošku odskočím od tématu ... Ale,
jak čtu časopisy, píše se tam témeř všude o nevěře, jako by to byl nový moderní druh vztahů. Fuj.
Až na to, že pokaždé se mi při čtení zvedne žaludek. Nikdy mi to nepřišlo normální a nemyslím si , že mi to tak někdy příjde. Hlavně to, jak se dokážou chovat, "jako by nic" a dívají se tomu druhému do očí, jak největší andíci.
Nedávno jsem v časopise četla, že ... Nějaký chlap byl nucený být v porotě na " miss mokré tričko", že se mu tam zalíbila jedna dívka, že ho zaujala a že i když se snažil a nakonec nevyhrála, že si sní pak zašel na víno a pak spolu skončili v posteli na hotelu. Prý užasný sex a poté, že prý odešla jako by nic. Ráno pak odjel domů, kde ho čekala manželka, které z nádra vytékalo mateřské mléko a přilehlo ji tričko k bradavce a že mu to připomnělo tu noc.
To byl konec příběhu, víc tam nebylo, ale už jen to mě tak, nevím ... Slovy to nedokážu popsat.
Příjdu si někdy, jako z jiné planety, když věřím, že ve vztahu se dá vydržet štastně a bez podvádění ... Věří na to vůbec ještě někdo? Řeším ted nejspíš až moc komplikované, pro někoho nejspíš trapné téma, navíc takový skrček 16. letý ... a stejně to nevyřeším :D Takže to nechám tak. Pak se jen sama sobě ale nemůžu divit, že si myslím, že každý lže, je falešný ( myslím i kamarádky a tak. ... Nede tam o to podváděni, ale pomluvy atd., znáte to, prostě, "důvěra" ) a než někomu začnu fakt věřit, tak to dlouho trvá. Díkybohu, nikdy jsem ve svém vztahu k žádným takovým problémům nedošla ... A neskutečně za to děkuji <3.
Ale přirozený strach je snad uplně normální ...

A ted se jen nachystat do školy, osprchovat atd.. Zítra pěkne na 10. jako každé pondělí, hááá ... A pak snad V. <3 Nevím, jak to dělám, ale i tak dokážu zaspat. Mějte se krásně, snad z toho článku nebudete mít až moc plnou hlavu, nepomyslíte, že řeším zbytečně blbosti a někomu to třeba dá i smysl.
Dobrou, Virgi :*




















You guys have a wonderful website intending the following, KIU!